Dobrovolnice Lenka rozdává radost a úsměv pacientům v nemocnici
Chodí do práce jako každý z nás, dálkově studuje při zaměstnání, hraje divadlo, maluje a ještě k tomu dvakrát týdně rozdává radost a úsměvy pacientům na II. interní klinice hradecké Fakultní nemocnice, kam paní Lenka Mašterová dochází ve svém volném čase jako dobrovolnice v rámci programu Gabriel Diecézní charity Hradec Králové.
Co paní Lenku přivedlo k dobrovolnictví?
„V první řadě zájem o práci s dětmi, protože jsem dříve spolu s partou kamarádů organizovala letní tábory pro děti a moc mě to bavilo,“ odpovídá paní Mašterová, která má s dobrovolnictvím bohaté zkušenosti. Před čtyřmi lety připravovala programy pro adoptované děti a děti v pěstounské péči v pražském Středisku náhradní rodinné péče. V Hradci Králové vypomáhala v Občanském sdružení Salinger.
Dobrovolnictví v hradecké Fakultní nemocnici
V hradecké Fakultní nemocnici se cítí paní Lenka vítána: „Potkávám tam samý usměvavý personál a všichni jsou velmi vstřícní.“ Nejvíce je v kontaktu se staniční sestrou, která ji pokaždé dopředu informuje, který pacient potřebuje pomoc nebo si jen popovídat. „Pacientům se vždy představím a řeknu jim, že jsem tu pro ně, pokud si chtějí popovídat, když potřebují nějakou drobnou službu, to znamená přinést noviny nebo doprovodit na procházku apod.,“ popisuje paní Lenka, jak pomáhá jako dobrovolnice nemocným na II. interní klinice.
Většinou se paní Mašterová setká s tamními pacienty jen jednou, maximálně dvakrát, ale docházela i za nemocnými, kteří se léčili delší dobu. „Jedné paní jsem chodila číst, protože byla ležící. Moc nemluvila, tak jsme naplňovali čas tím, že jsem jí předčítala z knížky,“ vypráví paní Lenka.
Jak pomoc dobrovolníků přijímají pacienti?
„Ze začátku s ostychem, protože neví, co je čeká. Také mě jeden pacient zprvu odmítl, ale nakonec jsme si asi hodinu a půl povídali,“ hovoří o prvních zážitcích z nemocnice paní Lenka. Zajímá mě, o čem si s pacienty povídá: „O nemoci příliš nemluvíme, to je i účel mé návštěvy, aby se pacienti rozptýlili a na nemoc na chvíli zapomněli. Většinou se bavíme o rodině, zajímají se i o mou osobu. Spousta lidí má domácí mazlíčky, po kterých se jim stýská. Téma pejsek nebo papoušek zabírá a hned zapomenou na vyšetření. Nebo o místě, odkud pochází, to je také spolehlivé téma rozhovoru.“
Pomáhat druhým je pro Lenku přirozené už od dětství
Paní Mašterová se věnuje dobrovolnictví 4 roky, ale pomáhat druhým je pro ni přirozené už od dětství. „Něco podobného jsem dělala už jako dítě na základní škole. Akorát, že se tomu oficiálně neříkalo dobrovolnictví a nebyly na to smlouvy. Pocházím z vesnice a protože jsme jako malé děti nechodily do družiny, vesnická škola ji neměla, tak se o nás starala sousedka, starší paní, které jsem pak na oplátku pomáhala já, když byla v pokročilém věku. Nákupy, stříhání vlasů nebo úklid,“ říká paní Lenka a dodává, „byla jsem k tomu prostě vychovaná a vedená. Řekla bych, že to máme v rodině. Pro mě je to normální.“
Odměnou je paní Lence reakce lidí, kterým se v nemocnici věnuje: „Když po té hodině a půl odcházíte a oni se zeptají, jestli přijdete zas, anebo se na vás usmějí nebo vám i poděkují, je ta pomoc vlastně vzájemná.“
Své zkušenosti s dobrovolnictvím chce paní Mašterová předávat i ostatním. Tato služba je také tématem její diplomové práce, kterou zakončí svá studia dramaterapie a sociální terapie. Jednou by ráda pomáhala lidem jako terapeutka.
Připravila Jana Karasová
Máte zájem pomáhat pacientům v nemocnici jako paní Lenka a Ester?
Právě dobrovolníky s životními zkušenostmi ve středním i starším věku hledá Dobrovolnické centrum Diecézní charity Hradec Králové.
Pro bližší informace kontaktujte Janu Šebovou na tel. 731 402 209.
Více také zde.
