Cvičení a masáže klientům Petrklíče prospívají
Denní stacionář Petrklíč, který v Ledči nad Sázavou provozuje havlíčkobrodská Charita, je klidnou a přátelskou oázou pro hendikepované a seniory. Věnují se tu rozmanitým tvůrčím činnostem nebo trénují paměť. Přitom mají zajištěnou potřebnou osobní péči a stravu. Klientům prospívá také rehabilitační cvičení a masáže, které jsou teď pro ně dostupnější díky štědrosti tříkrálových dárců. Pomáhají i paní Jaroslavě, která měla před lety vážnou zlomeninu kyčle.
Po masáži se vždy uleví od bolesti
Elegantní dámě procvičující nohy na přístroji zvaném motren by devadesátku hádal jen málokdo. Jen co Jaroslava Radošová protáhne svaly, už se usazuje k ostatním seniorům, aby procvičila i paměť, a za chvíli se už hlásí jako pravidelná zájemkyně o masáž. „Po ní se mi vždycky uleví. Nejvíce mě to bolí tady, od jednoho ramene ke druhému,“ naznačuje posunky směrem ke svým zádům jedna z klientek ledečského Centra sociálních služeb Petrklíč při havlíčkobrodské Charitě.
Jaroslava Radošová navštěvuje stacionář již něco přes rok vždy v úterý. „I když jsem přímo z Ledče, ráda využívám svoz do i z Petrklíče, protože jsem si před dvěma lety zlomila nohu v kyčli, takže jsem po operaci a je pro mě pohodlnější se svézt,“ prozradila usměvavá uživatelka. A jak dodala, v Petrklíči je moc spokojená. „Dokonce nás doporučuje svým kamarádkám,“ podotkla vedoucí centra Bc. Terezie Veletová, načež Jaroslava pohotově reagovala s tím, že v zimě do Petrklíče možná zavítá zase další známá, kterou lákala.
Osudné setkání
Vitální žena pochází z okresu Mladá Boleslav. „Po škole se za mě přimluvil bratr mé maminky, který dělal mistra v obuvnické dílně, abych dostala místo v pedikúře. Ale protože jsem byla hrozně malá a hubená, tak se báli, abych nedělala příliš těžkou práci a hned neonemocněla. Tak mě poslali do Zlína na kurz a začala jsem spravovat punčochy,“ vylíčila Jaroslava Radošová.
Po roční známosti s mladým mužem, které se jí zalíbil doslova na první pohled, se v roce 1951 vdala. Novomanželé se přestěhovali do Ledče nad Sázavou, odkud její muž pocházel. „I v Ledči jsem pokračovala ve svém zaměstnání. Vlastně asi dva roky jsem pracovala v kanceláři, kde jsme vydávali podporu starým lidem. Ale musím říct, že se mi za kancelářským stolem nikdy nelíbilo, proto jsem se vrátila k punčochám, to mě moc bavilo,“ přiznala.
Navzdory věku stále vitální
V Petrklíči se Jaroslava kromě procvičování nohou věnuje dalším různorodým činnostem. Vybavují se jí výtvarné a rukodělné dílny, také různé hry na trénování paměti nebo i takzvaná šoupanda, něco jako holandský biliár, kterou hrála letos poprvé v Humpolci na výletě a hned excelovala jakožto vítězka turnaje. „Chodím taky na masáž, to je moc fajn. Jsem moc ráda, že tu možnost tady máme. Zlobí mě jak krční páteř, tak teď i ruce, kolikrát si nemůžu ani obléknout svetr, ale po masáži je to lepší, napětí se uvolní. A jak chodím pravidelně, tak jsou pokroky znát,“ podělila se s vlastní zkušeností.
Společné zážitky
Jaroslava tak potvrzuje, že díky Petrklíči nemají ani senioři o zajímavé a milé zážitky nouzi. Nedávno si například přímo ve stacionáři také potykala s dlouholetou známou, která pochází ze stejného kraje a stejně jako ona se přestěhovala do Ledče nad Sázavou. „Věděly jsme o sobě, ale více jsme si začaly povídat až tady v Petrklíči. Pořád jsme si vykaly, až mi to bylo takové hloupé, když jsme seděly vedle sebe, tak jsem jí povídala, heleďte, co kdybychom si na stará kolena tykaly?“ usmála se uživatelka.
Masáže pro podporu hlavně fyzického, ale koneckonců i psychického zdraví klientů s postižením a seniorů od května loňského roku v Centru sociálních služeb Petrklíč realizuje tamní pracovnice Kateřina Březinová. Nejen, že masáž uživatelům stacionáře významně pomáhá při regeneraci svalů a relaxaci, ale zároveň je pro ně finančně dostupná, a to i díky pomoci štědrých dárců, kteří poskytování terapií podpořili v Tříkrálové sbírce 2017.
Aneta Slavíková
Více na www.hb.charita.cz. Prohlédněte si také další Tříkrálové příběhy.
