Irenka z Poličky už má kde vařit
Poličská Charita letos díky darům z Tříkrálové sbírky zprovoznila zbrusu novou cvičnou kuchyň pro své handicapované klienty. Jak se to podařilo, komu zařízení pomáhá a jak se v kuchyni vaří? O tom více v příběhu Irenky, která také pracuje v tvořivých dílnách a prodává v charitním obchůdku.
Klikatá cesta vedla od myšlenky k cíli vybudovat pro lidi s mentálním postižením z AC dílen a Denního stacionáře Oblastní charity Polička cvičnou kuchyň. Pomohla náhoda, když se pro ni Charitě podařilo loni koupit nový dům a především pak Tříkrálová sbírka 2013, jejíž výtěžek určený na vybavení kuchyně ve výši 231 000 Kč ležel na účtu a čekal, až přijde jeho čas.
Letos v dubnu už v přízemní místnosti ve Vrchlického ulici čp. 10 kolem nerezových pracovních stolů postávají dvě pracovní skupinky. V čisté, bíle vykachlíkované cvičné kuchyni pomáhají s přípravou pralinek. Za týden proběhne slavnostní žehnání budovy. Mezi přítomnými pomáhá také Irena Černá. Je jednou ze čtyřiceti klientů s mentálním postižením z AC dílen a Denního stacionáře. Tato pětatřicetiletá drobná a energická žena soustředěně modeluje drobné cukroví - i přes zhoršenou jemnou motoriku, drobnou vadu chůze i řeči, jako následku komplikovaného porodu. Irena má oči všude. „Nedávej to tam! Ta cokoláda tece,“ upozorňuje kolegu na chybu při plnění formiček.
„To je celá naše Irenka,“ usmívá se maminka. „Jsem ráda, jaká je,“ dodává žena, která o bolesti, strachu a úzkosti hodně ví. Do jednoho roku Irenky jí lékaři ani nevěřili, že s malou něco není v pořádku. Od stanovení diagnózy „dětská mozková obrna“ dostaly události rychlý spád. Irenka putovala do léčebny v Košumberku, kde ji „rozchodili“ a úspěšný pobyt si poté ještě několikrát zopakovala. Hůře se jí vedlo ve škole. Ze dvou zvláštních škol ji po roce vrátili domů se závěrem „nevzdělavatelná“. Zlom nastal až v ústavu ve Slatiňanech, kde „nevzdělavatelnou“ Irenu naučili číst, psát a jednoduše počítat. „SMSku mi sice pošle s chybami, ale rozumím, co mi potřebuje říct. Umí si přečíst vývěsní tabule a orientovat se podle nich,“ pochvaluje si paní Černá.
Ve Slatiňanech Irena žila dvanáct let, každý víkend si ji rodina brala domů. Před pěti lety odtud odešla, protože si našla známost s chlapcem. Šlo ovšem o nerovný vztah a ona, jako submisivní a lehce zmanipulovatelná osoba na něj těžce doplácela. Nakonec zasáhli rodiče a nesourodému soužití učinili přítrž. „To víte, že to nebylo lehké,“ povzdechne si maminka. „Ale Irenka se s návratem smířila a teď si pochvaluje, že je doma.“
„Doma“ nebývá tak doslova, protože své dny netráví posedáváním u televize s oblíbeným kafíčkem, ale už čtyři roky každý pracovní den ráno dojíždí do Poličky, do AC dílen Oblastní charity. Podle měsíčního programu se postupně střídá v keramické, výtvarné nebo dřevařské dílně a od letoška také ve cvičné kuchyni. S dalšími klienty vyrábí drobné okrasné předměty jako náušnice, korále, pedigové obaly na květináče, keramické misky či figurky. Také šije na stroji a batikuje. Nezalekne se ani takřka mužských prací v dřevodílně: řezání, broušení, šroubování a lakování. Do charitního obchodu Fimfárum, kde Irena také občas prodává, z dílen plynou dřevěné stolky, lavičky poličky a další drobný zahradní nábytek. Domů se vrací až o půl páté, někdy pěkně unavená.
I rodiče ji doma vedou k práci a k soběstačnosti. V podkroví Ireně budují malý byt, o který se musí sama starat. „Vybavujeme kuchyňku, aby si mohla také sama vařit. To víte jaké to je, když se dvě ženské motají v kuchyni,“ usměje se maminka a naznačuje, jak je ráda, že cvičná kuchyň v poličské Charitě vznikla. „Chci, aby se naučila lépe vařit a byla samostatnější.“
Irena je skutečně samostatná. Byla sice zaměstnaná již ve Slatiňanech a poté v masokombinátu v Poličce, ale udržet si dlouhodobě práci je pro člověka s mentálním postižením obtížné. V sociálně terapeutických AC dílnách je pro Irenu prostředí vstřícnější.Dnes chystají v kuchyňce pralinky, ale obvykle vaří brambory, těstoviny, polévku, pudink nebo jiné jednoduché pokrmy, jejichž recepty nezapomenou a mohou je zopakovat doma.
Hotovo! Ještě pralinky naskládají do papírových košíčků, vloží do lednice a vzácní hosté mohou přijít. Klienti domyjí nádobí a „stáhnou“ podlahu. Kolem Ireny se motá Standa. Vaří také rád. A má rád Irenku. Až odejdou z charitní cvičné kuchyňky, vezmou se za ruce a odpoledne si možná vyjdou na procházku. Jsou klidní a spokojení a je jim spolu na světě dobře. I díky lidem, kteří každoročně přispívají do Tříkrálové sbírky.
Štěpánka Dvořáková
Více na www.policka.cz. Prohlédněte si také další Tříkrálové příběhy.
